Asi tak po deseti letech jsem se rozhodl, že začnu blogovat. Uvědomil jsem si, že bez blogu to vlastně nejsem já. Blog je jako moje prodloužená hlava. Bez toho nejde být. Rozhodl jsem se, že budu mega influencer, protože moje názory přece musí zajímat úplně v každého. No ne? Nebo o tom snad někdo ještě pochybuje?
...No ne, teď vážně. Třeba to nebude tak špatné si občas vylít hlavu na de facto anonymním místě. Stejně mám často pocit, že i když své pocity povídám skutečným lidem, vyjde to s tou anonymitou nastejno. V daný okamžik má možná člověk pocit pochopení, ale tak za pár minut je to většinou ve starých kolejích. Ale co...to je asi život. Na to ohnout koleje musí mít člověk sakra páru a k tomu mi ještě chybí párkrát zvednout činky.
